prof. Věra Voršilková – matematika – 1998 - 2001

• Co je to matematická věta? Radku, prozradíme jim to.
• Budu mít dneska co číst na kosmetice. (zabavovala časopis Véčko)
• Pepo, vy ste přes tu biologii, že zalejete kytičky?
• Jsem sice chtěla propagovat, že ani farář dvakrát netó, ale teda dobře. (něco nám zopakuje)
• Autorovi se nechtělo vypisovat na tři stránky důkaz, tak napsal, že „čtenář snadno nahlédne“.
• Přečteme to slovně.
• To je moc trivi.
• Odhadovala jsem, jestli sem eště Voršilková u Báry, když se na mě tak koukla.
• Honzo! Von má neustále ten svůj zasněnej pohled. Dyť vy skončíte na cvokárně! (JR)
• Teď mě upozorňuje, abych vás moc netrápila – to já samozřejmě nedělám! (četla dopis DŠ z nemocnice)
• [Kvétá odmocnina z iks na pétou]
• Uděláme spolu popovídání. (JN – půjde na kobereček)
• Sem si dávala novoroční předsevzetí, že nebudu protivná, a už se mi to těžko plní. (4. 1. 1999, když byla HP u tabule)
• Když posíláte balíky z pošty, tak od tolika do tolika se za ně platí korunu, … (vysvětlovala pojem balíková funkce)
• Už na vás budem hodný, abyste neměla zlobivý dítě, že bylo stresovaný před porodem. (Petra Černá-Okurková)
• Kod neumí vyřešit základní goniometrickou rovnici, nezaslouží si ani bod!
• Definiční obor, Lukáši? Mhm (souhlas po správné odpovědi). Kam to odjela maminka? (včera se snažila dovolat k nim domů, sby si matce LP na tohoto stěžovala; ta však nebyla doma)
• Se běžte kouknout jednou se slečnou za noci na měsíček a schválně, jestli bude mít nos. Myslím měsíček. (JS)
• Zřejmě nemáte co dělat, protože to máte už dávno spočítaný, o čemž předpokládám! (a proto hovoříme)
• Takhle já si to sbírání nepředstavuju, že jim to nejdřív nadiktujete a pak seberete! (VK)
• Přímačky na jejich školu se od státnice moc nelišej. No já nevim, co tam pět let dělaj. Tam učit je pohoda! (fakulty humanitního zaměření)
• To je pro manželky diplomatů, aby se měly o čem bavit. (Institut základů vzdělanosti)
• Takže jsem si vylila srdce, abyste věděli, proč vás tady tak buzeruju. (po monologu o vysokých školách)
• Honza chybí – to můžu řikat, co chci. (JS – nehrozí zapsání výroku)
• Když se mi ňákej výrok povede, tak si ho nezapíše. Musim si ho ocenit sama. (po nepříliš kvalitním výroku, který jsem si nezapsal)
• Ano. A teď dokončete svou myšlenku, kterou jsem vám přerušila. (JO)
• Tak, Martine, pojďte se rehabilitovat. (předtím u tabule dopadl špatně)
• Netušej, že já jsem vytrvalá!!! (když mazala nápis na lavici JŠt, což šlo velmi pomalu; oni = neznámí autoři nápisu)
• Mně se zdá, že asi bude rámus z mý strany! (na hlučné děti na chodbě)
• Davide, kde vy to chcete studovat ty vaše letadýlka?
• Co se stalo? Vypadáte, že máte zrovna usnout. Nerada bych vás rušila v zimním spánku. (JV)
• Pak tam jsou takový ty otázky z historie, kdo se mohl s kým potkat, a pak se zjistí, že žili společně dva dny! (rozčilovala se nad přijímačkami na PF UK)
• Tatínek má spoustu přátel s barevnou tiskárnou. Do zejtřka se snažte. (DČ odevzdával seminárku na disketě a odůvodňoval to tím, že nemá barevnou tiskárnu)
• V Hejnicích proběhne akce v tamní – jak se to jmenuje? V tamním kostele.
• Usnesla jsem se…
• Jsem nevěděla, že jste tak sociální případ! (LP něco zapomněl a vymluvil se, že na to nemá peníze)
• Ptáčková – Reslerová… (četla dvojice ve třídě)
• Bylo čtrnáct – slovy čtrnáct!!!…Pardon, třináct čtyřek!
• To jenom tušíte, nebo to víte? Netušte! (JN – řekl, že tuší)
• Zjistila jsem, že to neodpovídá praxi. U nás by to bylo: první minutu snědl, druhou minutu snědl. (příklad, kde jedli bombóny z bomboniéry první a druhý den)
• …kolik snědla Kristýna a kolik sežral Pavel.